|
|
Pičín poblíž Písku, poklidné páteční poledne, 15. prosince
Poněvadž Pičíňané postrádali pokrokové počítače, přehrávače, procesory, podobně, přeslechli předpověď: "Přichází příšerná pohroma, postihne přinejmenším polovinu populace, poničí Prahu, Příbram, poté Písek..." Poděšení Pražané pečlivě připravovali pozemky, přesto Pičíňané pouze pořád poslouchali přestárlé písničky.
Psi poblázněně prskali přes plot, papoušci pokřikovali přisprostlé pomluvy. Proč? Právě psi, papoušci poznali přicházející přírodní pohromu. Podobně proto poníci projevovali příšernou pachuť přijímat páníčkovy pamlsky. Přírodní pohroma - pomoc! "Přesto průběh přírodní pohromy přetěžko převrátíme", poučil přihlížející přemoudřelý plešatý pan profesor. "Převrátíme padavky - přímo po palici," přechytračil profesora Pepa, pán posiloven, přezdívaný "páchnoucí podpaždí," pokukujíc přitom po příkopě.
Pojednou počaly padat prastaré posvátné památky (povětšinou po prababičkách, popřípadě po pradědečcích), poskakovat pasty po policích, potom projímadla. Pastelky popadaly přímo před příručky právnických paragrafů. Pomeranče praskaly. Přetloustlá paní přepadla přes prťavého pudla, přitom poranila psíkovi páteř. Pašovaný pervitin, patřící Pepovi, původně poschovávaný po ponožkách, prášil po popraskané plynové plotně. Pískovišti plnému písku praskaly prkna. Poděšení pavouci popolézali po pavučinách. Po profesorově paži pochodoval pavouk, plochou podobný poklici. Pokřikuje: "Pomozte přeci!" Pitomí počůraní poslintaní parchanti potomka pantáty Poláka poděšeně poskakovali.
Petr Polák při puštěném perverzním pornu právě plácal pokojskou přes překrásnou prdelku, promačkával poprsí, přehlížeje povinnosti. Plno práce! Pročpak? Potřebujeme povyražení přece, pokřikuje. "Proboha!" Poděšená pihovatá Pavla (právě provdaná pro Petra), peroucí prádlo při prameni potoka pustila podprsenku, pracně pranou Perwollem, přímo před přetloustlé páchnoucí prase. Prase pokviklo, přitom poděšeně pádilo přímo přes perfektně pověšené podvazky. Porazilo postaršího pantátu, penzistu. Povykuje: "Pitomci, paryby, pralidi, proč pouštíte prase, povězte?" Prase, pořádně (promiňte) připosrané přehlasitým povykem, překvapivě přeskočilo plot (prase přetěžko přeskočí plot, přesto p pasují), přeběhlo prťavý pozemek, přímo přes předsíň, před potupně překvapeného, pilně píchajícího Petra. Petr pění ponížením. Prase postřeleno Petrovo puškou.
Příšerně ponížená Pavla pije pomyje, profesor praví: "Patrně potřebuje psychiatra, pusťte psychiatra!", prolézajíc přes palice přítomných povalečů. Pepa pomáhá Pavle přesnou pěstí pravačkou - přímo. Pozlacený předkus? Pchá. Profesor přispěchá pozdě. Pepa postupně přisvojuje peněženku plnou peněz, pas, pak panenství Pavly. (Petrovi přitom povyrostly parohy.) Přímo paseka! Publikum propadá pesimistickým představám. "Pavla padla. Podlehla přemrštěným podmínkám", potvrzuje přispěchavší profesor. Petr poklidně přikyvuje. Poslintaní parchanti potichu pobrekávají. Pravda, pravda, přisvědčují přihlížející. Přijela pohotovost, přivolaná pokojskou. "Proč povyk? Pavla pořád přežívá. Přesto potřebuje péči. Pohněte! Pozor, poneseme pacienta!", pokřikují. Pepa pokouší podplatit pohotovost primitivně padělanou padesátikorunou.
Pohroma pomalu přestává. Pičíňané padají pokorně před Pánembohem. Příroda předvedla pohanům pořádné peklo. Profesor pronesl poučný proslov, propagující přednosti pořádného plnění předepsaných povinností, potažmo paragrafů. Početné publikum pojednou pořádně prořídlo.
Poznali posluchači (poraďte podobný pojem, počínající p, protože pčtenáři podněcují posměch) popsanou přírodní pohromu? Potopa? Požár? Přece… ZEMĚTŘESENÍ!
Pokračování příště. Pokud…
|
|
|
Pubertální mladíček sedí ve vlakovém kupé proti krásné blondýněe v
minisukni. Velmi se snaží, ale nemůže odolat tomu, aby nezíral upřeně
do jednoho místa. A ještě ke všemu si všimne, že blondýna nemá
kalhotky!
Blondýna si všimne směru jeho pohledu a ptá se:
"Líbí se ti moje mušlička?"
Chlapec rudne a v rozpacích se omlouvá.
"Ale to je v pořádku, to je totiž velmi talentovaná mušlička. Dívej
se pozorně a ona ti pošle vzdušný polibek"
A opravdu, poslala mu hubičku.
"A taky na tebe může mrknout", říká blondýna.
Mladík v úžasu zírá, jak na něj mrkla.
"Pojď si sednout sem, vedle mne", říká divka a když přisedne, říká:
"Nechtěl bys do ni strčit dva prstíky?"
Mladík v úžasu vydechne:
"ONA UMÍ I PÍSKAT?"
|
